RC F1A s elektropohonom.

Relaxační model RC F1A s elektropohonem.

Přemýšlím ,jak to jen napsat, sáákryš... no nic, zkusím to.

Byl krásný květnový podvečer , roku páně 2006. Seděl jsem na židli pod ořechem , před svým domkem a bezděčně
posrkával stydnoucí kafe.Líným pohledem jsem pozoroval hejna racků, vracejících se od Labe do svých hnízd, na ostrůvcích a březích našeho rybníku.
Najednou jsem pocítil potřebu mít „poletuchu“, která by tiše vzlétla vstříc večerní obloze a později , až stíny zmizí v hlubokém tichu a tmě, asi tak kolem půlnoci ,by jemným klouznutím lehce přistála za silnicí na louce , jinak celý den obsazené stádem ovcí.
Probudila se v mě vášeň konstruktéra „úderníka!“ Celonoční námaha byla korunována zalétávacím letem , kolem oběda následujícího dne.
Postup stavby : křídla jsem vytáhl z bedny , kde od roku 1984, po skočení mé soutěžní F1A kariéry ,tiše odpočívali. Uhlíková trubka stála v koutě a jako gondola posloužila část poškozeného trupu modelu „mala elektra “ .
Ocasní plochy byli taky jasné. Konečně se našlo smysluplné využití původních dílů prototypu „mala elektra“ ,které ještě neměli integrovaný pant ( pohyblivé plochy jsem upevnil pomocí samolepící folie).
K pohonu posloužil "šuplíkový" PJS 550 se sklopnou vrtulí Aeronaut 9,5/5 , který jsem po čase vyměnil za „Velký Červený “ tj. AC 28/7 -30D Mk2 se stejnou vrtulí.

Model maximálně splnil moje představy o relaxačním modelu. Lítání za svitu měsíce, to byli zážitky.Skoro jako s dálkově řízeným netopýrem, ve stylu :chvíli vidíš , chvíli slyšíš , chvíli nic... ,ale „špica“ a někdy i pěkný adrenalín.
Zcela vážným problémem začali být bezměsíční noci , proložené silným nutkáním letět.Prostě stal se ze mě „zavislák“.
Z toho důvodu jsem model vybavil pozičními světly, výstražními (blikajícími) červenými majáky a přistávací sadou reflektorů.
K ovládaní osvětlení jsem použil řídící jednotku NF-1RC(systém umožňuje trvalé svícení pozičních a výstražních světel a dálkové ovládaní přistávacích reflektorů).

Musím říct (napsat) , že pohotovější model na noční lety a pro lety od stolku na mém dvorku, jsem nikdy neměl. Nalítal jsem s ním v noci ( od 22 -02 hod),ale i ve dne , desítky hodin. Naučil jsem se model "zahodit" do nebe přímo ze dvorku a kolem půlnoci jem svítil vesničanům na cestu z hospody. Po obvykle hodinovém letu mě model s téměř prázdnou baterkou ,vždy donutil zvednout se ze židle a dojít pro něj na druhou stranu silnice , do "ovčího království". "
Pozn. průměrné lety s tří článkem LiOn 1100mAh, bývali cca 40min a s tří článkem LiPol 2250mAh cca 60-70min.

Model jsem zrušil na podzim loňského roku , kdy se na našem letišti rapidně zhoršila situace ve vzduchu a jednoduché přijímače typu REX 5 si s tím nedokázali poradit.
Jeden večer , kolem 22 hodiny model přestal reagovat na řízení. Jeho let však plynule pokračoval dál v kruzích o stále menším a menším poloměru ,které slavnostně ukončila klesavá spirála. Model si poodlétl cca 1,5km od letiště, aby následně skončil ve větvích štíhlé břízy,na dvoře zemědělského podniku .
Faktem je, že svými svítícími a blikajícími diodami , udělal z šelestícího listnáče rozzářený „vánoční strom“, což mi maximálně ulehčilo zjištění místa jeho výskytu.
Pravou příčinu katastrofy jsem neodhalil, protože po sejmutí modelu ze stromu ,vše fungovalo jak má.

Květen se zase blíží a koncepce náhradního modelu v mé hlavě je již jasná. Teď jen ,aby ještě někdy nastala ta „pravá konstruktérská noc“.

Pozn. na fotkách je model ještě bez osvětlení,nějak mě nenapadlo nafotit později nainstalované světýlka.
Takže,důkazové foto se nekoná a vám zbývá jen věřit , že nekecám. Příště nafotím,slibuji.

Ing. Peter Kapuscinský VEKAmodel



Technické data modelu :
rozpětí : 2100mm
délka : 1100mm
hmotnost : 685g
plocha křídla:32dm2
elektromotor: PJS 550, MPJ AC 28/7-30D Mk2
akumulátor: 3s LiOn 1100mAH, 3s LiPol 2250mAh
vrtule : sklopná Aeronaut CAMcarbon 9,5/ 5
serva: 2x HS 85 MG (starší ,vysloužilé)
přijímač REX 5
řídící jednotka osvětlení: NF -1RC
ovládané: motor, VOP, SOP

ID Modelu: AM189 | Zobrazenia: 4700 | Pridané: 21. 3. 2009 o 15:56 | Autor: veka